close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2008

xhkx

30. prosince 2008 v 20:25 | mysaQ
<a href="http://img.enter4u.eu/2gxigegqmqm.jpg" target="_blank"><img src="http://img.enter4u.eu/th/2gxigegqmqm.jpg" alt="" /></a>

1.lekce......*nasedání a sesedání*

22. prosince 2008 v 20:32 | mysaQ |  učíme se....:-D

*nasedání a sesedání*

1. Postav se k levému boku koně a zasuň nohu do třmenu.../né moc daleko aby jsi špičku nepíchl koni do břicha/...

2.řekni si raz...dva....tři.... a hop na horu když dáváš pravou nohu přes záď nekopni koně...

3. do sedla dosedni co neljehčeji a nakopni si druhý třmen....
na koni


1.vysuneme obě nohy ze třmenů a pravou švihneme přes zád koně/NEKOPAT/a sjedeme po sedle...toť vše

sedíme na koni

to je otázka jak tam sedět tady máte pár bodů

*prošláplé paty
*ramena dozadu
*hrudník dopředu
*otěže napnuté (otěže držíme tak ,že nám vedou mezi palcem a ukazováčkem a mezi prseníčkem a malíčkem)
*narovnaná záda
*holeň a koleno přitisknuté k sedlu

°°CVAL°°

22. prosince 2008 v 20:09 | mysaQ |  Chody koně¨

°°CVAL°°

cval je třídobý chod koně...kůň cválá podle jsou dva typy sedu při cvalu...pracovní a honební


pracovní- sedíte v sedle a jakoby ,,vytíráte" sedlo

honební-vlastně sedíte ve stehením sedu

pobídka ke cvalu

jeďte v energetyckém klusu a na 2 - 5 kroků začněte sedět v sedle /pracovní klus/
a pak koně zmáčkněte holeněmi....když neposlechne a když jen zrychluj klus spomalte a zkuste to důrazněji....

zpátky do klusu

sedneme si hluboko a mírně se zakloníme...tímto koni dáváme najevo ,že chceme zpomalit a jdete svou váhou proti jeho pohybu takže by ho mnělo donutit zastavit







°°KLUS°°

21. prosince 2008 v 16:58 | mysaQ |  Chody koně¨

°°KLUS°°
*KLUS je 2 dobý chod
*je rytmický a houpavý
*jsou dva druhy klusu
**Pracovní-při něm se nevysedává ze sedla
**Lehký-při tom se vysedává
*jelikož je klus 2 dobý chod si můžete říkat při vysedávaní ,,jedn-dvě" ,,jedn-dvě"

°°Z KROKU DO KLUSU°°

JEDETE v KROKU...kůň musí kráčet energeticky....až si koně seberete hezky na ,,uzdu" tak se můžete připravit na klus...zmáčkneme boky koně...na pár kroků můžeme zůstat sedět v sedle... po každém dosednutí koně pořádně pobídneme / né až tak že nám nacválá/



°°Z KLUSU DO KROKU°°

PŘESTAŇTE VYSEDAT..../pokud jedete v lehkém klusu/...posaďte se hluboko dosedla a mírně se zakloňte...mírně přitáhněte otěže....až kůň přejde do kroku uvolněte pomůcky a začněte ho pobízet aby šel energetickým krokem...




°KROK°

21. prosince 2008 v 16:40 | mysaQ |  Chody koně¨

°°KROK°°

°°KROK je nejpomaleší chod koně.
°°Má 4 doby.
°°Všechny 4 kroky mají stejnou délku.
°°Kůň má vždy jednu nohu na zemi.

°°POBÍDKA DO KROKU°°

Seď vzpřímá a mněj
*napnuté otěže
*prošláplé paty

koně rozejdeš tímto způsobem...Sťiskni koně holeněmi a už jde...pokud na toto kůň nezareagoal použij stejnou pobídku ale důraznější.

°°Z KROKU DO ZASTAVENͰ°

Ztuhni v sedle a trošku se zakloň...ale dál nepobízej koně holeněmi a přesto je mněj na jeho bokách přitisknuté jemně...malinko přitáhni otěže....když kůň neuposlechne jdi pár kroků vpřed a zkus to znovu...


zdroj: z mé hlavy...
kopírovat jen se zrojem

Shirský kůň

19. prosince 2008 v 17:48 | mysaQ |  Plemena koní

Úvodem...

Shirský kůň patří k Anglii stejně jako k ní patří buldok. Mnozí lidé ho považují za nejlepší tažné plemeno na světě. Jedná se o potomka anglického "velkého koně" ze středověku, od něhož se v Anglii po normandském vpádu odvíjelo mnoho těžkých plemen koní...

Vysvětlení názvu:

Své pojmenování dostali shirští koně podle oblasti, kterou byla především středoanglická hrabství (shires) Lincoln, Leicester, Nottingham, Stafford a Derby, odkud se postupně rozšířili i do nížinných oblastí Anglie a Walesu.

Původ a historie:

Shirský kůň byl vyšlechtěn křížením clydesdalských hřebců a těžkých klisen různých anglických rázů, v jejichž žilách kolovala krev starých válečných koní, tzv. war horses. Tyto klisny stejně jako clydesdalští koně vděčí za svůj vznik středověkému válečnému anglickému koni, který se nazýval "velký kůň". Ve skutečnosti byl pouze asi 157 cm vysoký a jen málo se podobal dnešnímu shirovi. Velcí těžcí koně se v Británii objevili až koncem 16. století, kdy "velký kůň" již nemohl nosit rytíře v plné zbroji a začal se používat k tahání těžkých vozů a kočárů na venkově.
Největší vliv na na vývoj mohutného moderního shira měl těžký vlámský kůň. V průběhu 16. století a na počátku 17. století byli angličtí koně kříženi s koňmi holandských podnikatelů, kteří v Anglii odvodňovali rašeliniště. Mechaniku "černého koně", jak ho pojmenoval Oliver Cromwell, pak zlepšil fríský kůň.
Již v době římské invaze na území Británie se Caesar ve svých Zápiscích o válce galské podivoval mohutnosti a ráznému kroku britských koní, kteří byli zapřaháni do válečných vozů. Jeho obdiv byl tak velký, že si nechal řadu těchto koní poslat do Říma.
Koncem středověku byli shirští a clydesdalští koně nejtěžšími válečnými koňmi vůbec. Rytíři při cestách vodili tyto koně po své pravé ruce a nasedali na ně těsně před bitvou. Svých koní si vysoce vážili. Kůň totiž musel unést těžké brnění kterým byl chráněn on sám i jeho jezdec a musel být hbitý a výborně vycvičený. Dějiny Anglie ve středověku se psaly ze sedel shirských koní.
Když se však začátkem novověku začalo válčit jiným způsobem, začali tito váleční koně ztrácet na ceně. Stali se z nich tahouni těžkých kar a vozů v přístavech. Tahali i lodě proti proudu řek, byli využíváni v zemědělství a nejvíc byli a jsou spojováni s těžkými pivovarskými vozy. Byli proto nazýváni "dray horses" (pivovarští koně), nebo "cart horses" (vozoví koně).
Zakládajícím hřebcem shirského plemene byl Packington Blind Horse, který působil v letech 1755 - 1770 v chovu Ashby-de-la Zouche. Byl to vraník a v 1. plemenné knize shirů je zanesen velký počet koní, kteří jsou považováni za jeho potomky. Teprve v roce 1884 byl zvolen oficiální společenský název pro shirského koně a současně byla vytvořena společnost Shire Horse Society, která nahradila původní Cart Horse Society (vznik 1876). Mezi lety 1901 a 1914 bylo každoročně zapsáno více než 5000 zvířat a chovatelé je hromadně vyváželi na trhy ve Spojených státech. Po druhé světové válce, kdy se shirové neuplatňovali ani v průmyslu, ani v zemědělství, jejich počet silně poklesl, stále však existují nadšení lidé, kteří toto krásné plemeno nenechají vyhynout.

Popis a charakteristika:

Vzhled sirů se po celá staletí příliš neměnil. Snad jen po válce byla větší poptávka po koních s méně hustou srstí, jemnější hřívou a kratšími rousy. Oblíbenou barvou je černá s jemnými bílými rousy, jinak převažují hnědáci, světlí či tmaví. Pokud jsou hřebci rezaví, nebo se u nich vyskytuje zbarvení roan, nejsou vybráni do chovu. Na těle se nesmějí vyskytovat bíle skvrny, zato bílé odznaky jsou velmi časté. Oblíbení jsou bělouši.
Hlava je středně velká se širokým čelem a mírně klabonosá. Uši jsou špičaté a velmi pohyblivé a svědčí o pozornosti a vnímavosti těchto koní. Oči mají poddajný a inteligentní výraz. Krk je na těžkého koně poměrně dlouhý, působí však harmonicky a je dobře nasazen. Hřebci mají výrazný tukový hřeben. Hluboký hrudník je prostorný a umožňuje dostatečný rozvoj plic, plec je dobře tvarovaná pro chomout. Obvod břicha se pohybuje kolem 180 až 245 cm. Hřbet je krátký, silný a dobře osvalený, nesmí být prosedlaný nebo kapří. Mohutně osvalená bedra jsou dobře vázána se skloněnou zádí.
Shirové jsou oproti clydesdalským koním rannější, rostou rychleji a jsou lymfatičtější. Je to následek bohatší výživy v hříběcím věku. Jsou pomalejší, ale vynikají největší tažnou silou. Končetiny jsou poměrně dlouhé a suché, dobře osvalené, s dlouhými spěnkami a širokými, plochýmií hlezny. Obvod ploché holeně je 28 - 32 cm. Široká kopyta jsou pevná. Rousy mají být hedvábné a jemné. Vyrůstají vpředu až nad karpálními a vzadu nad hlezenními klouby. Jsou ozdobou každého koně a pečlivě se o ně dbá.

Povaha:

Shirové mají živý temperament. Jsou odvážní, ochotní a vytrvalí. Jsou dobrosrdeční a ovladatelní i dětmi.

Shire Horses Society:

Obliba shirů znovu narůstá v řadě světových zemí. Shire Horses Society byla založena roku 1878, aby podporovala stará anglická plemena tažných koní. Roku 1881 byla vydána první plemenná kniha. Poptávka po chladnokrevnících stoupala a mezi válkami čítala populace těchto koní přes milion kusů. Do konce sedmdesátých let byl tento počet zredukován na několik tisíc, ale díky rostoucímu zájmu chovatelů bývá ročně registrováno na 500 koní. Shire Horses Society má řadu úkolů. Především se zabývá registrací koní, licentací hřebců a vydáváním plemenných knih. Vede archiv, publikuje knihy a odborné články, její členové získávají třikrát ročně specializované noviny, přehled závodů, soupis hřebců a podobně. Organizace se také podílela na projektu, který se snažil odhadnout možnost tažných koní po roce 2000. Jeho součástí bylo i školení pracujících s chladnokrevníky. V září roku 1986 byl založen Výbor pro výcvik tažných plemen koní, který tvoří nejzkušenější kočí v zemi. Patronkou British Shire Society je sama královna a princ Filip, vévoda z Edinburgu, byl v roce 1988 jejím prezidentem. Organizace, jejímž sídlem je Peterborough, ležící 78 mil severně od Londýna, se kromě chovu a organizace závodů zabývá také nákupem a prodejem koní. Zaměstnává pro tento účel odborníka, který na požádání zajistí nabídky a adresy vhodných zvířat, jejich předvedení, veterinární kontrolu i dopravu. Hříbě stojí kolem 300 - 800 liber, dospělý kůň 2000 - 5000 liber.

Využití:

Velmi oblíbené jsou různé soutěže, včetně soutěží v orbě nebo v tahu jedno-, dvou- a čtyřspřeží. Kvalifikační závody vrcholí v říjnu ve Wembley, kde je mimo jiné zvolen i kůň roku. Využití shirských koní je mnohem větší, než by se na první pohled zdálo. Práce tažných koní je na kratší vzdálenosti (12 - 15 mil) ekonomičtější než nákladní doprava, a to především v centrech velkých měst. Největšími podporovateli těchto koňských obrů stále zůstávají pivovary, ale roste i zájem u rozvozců pečiva a pořádkové služby. Pomýšlí se také na návrat koní do přístavů, na jejich využití v obchodní síti a turistickém ruchu, o své se hlásí i zemědělci a lesníci. Shirští koně jsou také oblíbenými producenty těžšího typu hunterů, kteří vznikají křížením plnokrevných klisen a shirských hřebců. I když se běžně na shirech nejezdí, v Německu je můžeme spatřit i v drezurních ukázkách.

Tažná síla shirů:

Díky své mimořádné síle je shirský kůň držitelem mnoha rekordů v tahu. Například na výstavě ve Wembley v roce 1924 pár shirů dosáhl v tahu při dynamometrickém měření vyvíjené tažné síly maximální výkon, a to tah 50 tun, což je největší meřitelná zátěž - nejvyšší tažná síla na stupnici dynamometru. Týž pár, zapřažený v tandemu na kluzkém žulovém dláždění utáhl 18,5 tuny, ačkoliv souhra koní nebyla právě příkladná.

Belgický chladnokrevník

19. prosince 2008 v 17:38 | mysaQ |  Plemena koní

Belgický chladnokrevník

Úvodem...

Belgický chladnokrevník je jedním z nejvlivnějších a dnes také nejslavnějších evropských těžkých plemen. Ve středověku byl znám pod jménem flanderský kůň a hrál významnou roli při vývoji chladnokrevných plemen jako clydesdala, shirského koně, suffolka a také našich chladnokrevníků. Pravděpodobně také posloužil o století dříve při zvětšování formátu předchůdců irského tažného koně...

Název plemene:

Race de traib belgique

Vysvětlení názvu:

Označení belgický chladnokrevník je poměrně nové. V 19. století začali takto belgičtí chovatelé označovat prošlechtěné jedince starobylých plemen, především brabanta, a začali mu říkat race de traib belgique - belgický pracovní kůň. Označení se vžilo kolem roku 1850 a o dvě desetiletí později se ustálily tři hlavní krevní linie.

Původ a historie:

Belgický chladnokrevník má starobylé kořeny, považuje se za přímého potomka západního lesního koně. Tato zvířata dobře znali i Římané a sám Caesar se o jejich kvalitě zmínil ve svých zápiscích o válce galské. Původně měla každá z belgických provincíí vlastní typ těžkého koně - Brabant, Flandry a další. Spřízněný je také původní arden a na základě brabanta později vychovaný holandský chladnokrevník. Ve středověku prožívali chladnokrevníci z území dnešní Belgie velký rozkvět, jako rytířští a váleční koně se dostávali do okolních zemí a značně ovlivnili většinu starých chladnokrevných plemen Evropy. V 19. století se do chovu dostávali importovaní koně angličtí, ale belgičtí chovatelé svébytnost plemene uhájili. Rozdílné místní typy zušlechtili a vyrovnali, takže v druhé polovině minulého století již existoval blegický kůň dnešního typu, proslulý neobyčejnou silou a kvalitou nohou.
Objektivně vzato, nemá belgický chladnokrevník žádnou dlouhou historii. Plemenná kniha vznikla teprve v roce 1886. Jeho kořeny sahají sice do starověku, ale to vše se týkalo jiných, dnes již málo známých nebo dokonce vymizelých plemen. Belgik je v podstatě moderní plemeno, vyšlechtěné na základě starých, osvědčených a výkonných koní. V linii Gros de la Dendre byli mohutní hnědáci po hřebci Orange I., v linii Gris du Hainaut bělouši, plaváci, ryzáci nebo červení bělouši po hřebci Bayardovi a třetí dostala jméno Colosses de la Mahaique a je po hnědákovi Jeanu II. Ta patří k největším belgikům. Belgický kůň se v II. polovině 19. století vyvážel téměř do všech evropských zemí a vydatně přispěl k rozvoji evropských chladnokrevníků. V té době totiž belgičtí koně sklízeli úspěchy na mezinárodních soutěžích. Hřebec Brilliant, syn Orange I., zvítězil na mezinárodním šampionátu v Paříži v roce 1878 a své vítězství zopakoval v následujících letech v Londýně, Lille a Hannoveru. V roce 1900 se jeho vnuk, Reve d´Orm stal světovým šampionem a po něm Avenir d´Herse dokonce superšampionem. Ve 20. století však rozvoj motorové dopravy a válečné události způsobily pokles zájmu o jejich chov poklesl a v jiných evropských zemích převládli chladnokrevníci místního původu, u nás například český a moravský chladnokrevník a jeho kříženci.
Zájem o chladnokrevníky se dosud udržuje hlavně z reklamních důvodů, například v Německu a potom v zámoří, hlavně v USA.
Pro nás je belgický kůň, především ardenského rázu, jedním z nejvýznamnějších plemen, protože se dovážel již od poloviny 19. století a čistokrevně se choval především v Netolicích vedle českého chladnokrevníka, na jehož zušlechtění se vydatně podílel. Stádo chladnokrevných koní na podkladě belgické krve se chovalo také v Nemošicích. Po první světové válce nastal rozvoj chladnokrevníků a dováželi se zajména belgičtí hřebci z Belgie a Holandska. V roce 1924 se v Čechách chovalo 197 belgických hřebců. Po druhé světové válce již klesal zájem o chov chladnokrevníka, koně belgického chovu se udržovali hlavně v západních Čechách. Od 60. let 20. století chov stagnoval a v 70. letech se již chladnokrevníci chovali hlavně v hřebčínech Státních lesů pro přibližování dřeva. Byli to však hlavně norici, jen v Bezvěrovském hřebčíně působil belgický hřebec, hnědák s výraznou vlohou zbarvení červeného bělouše. Na Moravě byli belgici chováni mezi světovými válkami v Tlumačově, kde působili originální belgičtí hřebci, zejména Marquis de Vraimont. V poválečné době však chov v tlumačově pozvolna upadal a teprve koncem 20. století se znovu uplatnily belgické linie Agripa a Subrén.

Popis a charakteristika:

Belgický chladnokrevník je těžký pracovní kůň mohutné kostry a osvalení. Hlava je v poměru k tělu malá, silný, klenutý krk má výrazný hřeben. Trup je hluboký, záď louplá (s výrazným žlábkem). Zbarvení belgika je proměnlivé podle jednotlivých linií, podstatná je však vynikající povaha, pro kterou se využíval k zlepšování jiných chladnokrevných koní.
Belgik je vysoký, v kohoutku měří 158 - 165 cm, avšak výjimkou nejsou ani koně přes 170 cm vysocí. Na rozdíl od jiných chladnokrevníků má poměrně krátký, velmi kvalitní hřbet, hluboký trup a nápadně svalnaté plece. Kohoutek je dost nevýrazný, zato záď vysoká v kříži dozadu skloněná. Ocas je nízko nasazený a často se dříve zastřihoval, aby vynikl tvar zádě. Nohy jsou poměrně krátké, silné, s kvalitními klouby a pevnými, dobře utvářenými kopyty. Nevýhodou bývá někdy větší lymfatičnost. Na nohou je krátký rous. K původnímu zbarvení patřili dnes již vzácní červení bělouši s tmavými znaky, dnes jsou nejběžnější hnědáci a ryzáci se světlou hřívou. Plaváci jsou vzácní, bělouši se z chovu téměř vytratili a vraníci nikdy nebyli hojní.

Povaha:

Belgik je velmi klidný, spolehlivý a pracovitý kůň. Je snadno ovladatelný, vytrvalejší než jiní chladnokrevníci a je velmi učenlivý. Právě proto se získal tak velkou oblibu a používal se k zlepšení jiných plemen.

Využití:

Belgik byl od samého počátku pracovní kůň, jak ukazuje již původní název plemene a osvědčoval se v dopravě, zemědělství i při práci v lese. K přibližování dřeva se ostatně užívá i dnes, protože při této náročné práci uplatňuje svou vysokou inteligenci a spolehlivost. Vyznačuje se pevnou konstitucí a spolehlivým zdravím, je poměrně nenáročný na ošetření a na chladnokrevné plemeno je relativně dlouhověký. Jinak je oblíben pro reklamní a reprezentační účely, patří k plemenům, které si chovají velké pivovary a jiné podniky, využívající tradice k reklamě. Díky své velké síle a inteligenci se toto plemeno využívá i při různých soutěžích v tahu a na přehlídkách. Má totiž výborný prostorný krok a díky svému soumeřnému exteriéru a pěkné výrazné hlavě působí za všech okolností velmi dobře. Ze sportovních důvodů se chová právě v USA a některých jiných oblastech, kde si koně různých typů v poslední době získávají oblibu. U soukromníků si toto plemeno získává trvalé postavení především výbornou klidnou povahou, díky které se s ním mohou cítit bezpečně i malé děti.




zdroj: http://www.horses-online.cz/index.php?mmi=2&smi=716&bmi=B

Vánoce

9. prosince 2008 v 19:34 | konskej-blog.blog.cz |  Kniha návštěv

je tu nový článek se jménem vánoce zde si kecejte jak chcete o váocích....

mužete napsat co si přejete co jste dostali/dostanete co dáte koníkovi či jiné věci

Rozvrh pro tebe

3. prosince 2008 v 17:49 | mysaQ |  Pro vás
MŮŽETE SI HO STÁHNOUT ALE SE ZDROJEM.....